Itálie / Italy: Giardini Segreti di Villa Borghese

Samotný Řím je příjemně zelené město, každý, kdo kdy projel středem, si určitě všiml majestátní platanové aleje lemující Tiberu. Právě platany spolu s piniemi a cykasy jsou dřevinami, které výrazně formují siluetu lidských obydlí v okolí Říma, podobně jako pro zemědělskou Umbrii jsou typické oleandry a pro kopcovité Toskánsko notoricky známé cypřiše, severněji i topoly.
Překvapivá je také rozlehlost hlavního římského parku, Villy Borghese, který z centra zabírá část na hlavní město až nezvykle velkou. Nejmenším, ale o to zajímavějším celkem jsou pak Giardini Segreti, utajená zahrada rozdělená na tři díly. Takové zahrady nacházely uplatnění především u reprezentativních sídel, obklopených širší veřejnosti přístupnými parky, kde Giardini Segreti sloužily zejména rodině nebo majiteli a jeho nejbližším známým. A protože čeština nezná trochu rozumné, ekvivalentní a jednotně zaužívané pojmenování pro tenhle termín, je v tomto případě asi lepší podržet se italštiny.
Nejudržovanější z borgheských Giardini Segreti je bez pochyb ta první, ke galerii přiléhající část, nazývaná zahradou Starou nebo Zahradou hořkých pomerančů. Díky nedávné rekonstrukci nám poskytuje představu, jak mohly takové zahrady vypadat před třemi až čtyřmi stoletími. Dominantním prvkem jejího plošného uspořádání jsou pomerančovníky v terakotových květináčích, doplněné stěnou z citrusů. I přes své striktně formální provedení ve mně tahle Giardino Segreto zanechala dojem víc než sympatický. Svůj podíl na tom bez pochyby měla rozvolněně působivší výsadba bylinek, však také hlavním požadavkem zadavatele, kardinála Scipione Borghese, bylo, aby tato zahrada zanechávala vjemy zejména čichové.
Druhým celkem je Voliérová nebo také Květinová zahrada, poslední je Zahrada se slunečními hodinami. Předěly mezi zahradami tvoří Casina, jejichž název je odvozen od italského výrazu pro dům, "casa", a které většinou představovaly menší venkovskou vilu, letní sídlo nebo, jako v tomto případě, pavilon.
Giardini Segreti nejsou v současnosti sice běžně přístupné, docela dobře je ale můžeme obhlédnout skrz horní plot. Vstup do parku je celoročně zdarma.
Rome is a pleasantly green town, everyone who ever passed its middle surely noticed a stately plane alley along the Tiber. Just plane-trees together with Stone Pines and cycads are those plants shaping markedly the silhouette of human dwellings around the city, like oleanders are typical for agricultural Umbria and notoriously known cypresses, more northern replaced with poplars, for hilly Tuscany.
The extent of main Roman park called Villa Borghese is surprising as well since it occupies an usually large part of that type of town centre. The smallest but all the more interesting complex of Villa Borghese are Giardini Segreti, secret gardens divided into three parts. Such gardens used to be situated at representative residencies surrounded with public open parks while Giardini Segreti were intended only for landlords.
The first secret garden, located right close to a gallery, is called Old or of Bitter Oranges and without doubts is the best maintained one. Due to a recent restoration we can imagine how these gardens could have looked three or four centuries ago. The dominant element in its flat arrangement are orange-trees in terracotta pots completed with a citrus hedge. Although strictly formal this garden was very likable to me. I was surely so impressed also because of a freely looking herb outplanting. Fragrant plants were besides demanded by a submitter, cardinal Scipione Borghese, since the garden was determined to have mainly an olfactory effect.
The second part is the Aviary or Flower Garden, the last one is the Sundial Garden. Borders between particular gardens are made with Casinos whose name is derived from italian vocable for house, "casa", and that usually meaned a smaller country villa, summerhouse or pavilion as in this case.
Giardini Segreti are presently usually closed but we can see a lot thru the upper fence. The park is open a whole year and for free.