Alespoň jedna popínavá růže do každé zahrady / One Rambling Rose to Each Garden at Least

Tento příspěvek by se klidně mohl taky jmenovat třeba Popínavá mánie, část první. Další podobné totiž určitě budou vzápětí následovat.
This post could be named also for example A Rambling Mania, Part One. The similar ones will be added surely soon after this.

Růže je vynikajícím sadovnickým materiálem, ve vztahu k ní však jakoby neexistovaly jiné hodnoty než absolutní. Většinou bývá okázale přehlížena nebo bezmezně zbožňována. Pravda, ještě je tady obligátní řádek z velkokvětých růží, tradiční součást mnohých našich zahrádek, kapitola sama pro sebe. Pro mě mají neopomenutelné kouzlo především jednou kvetoucí, drobnolisté popínavky typu rambler, růže s ohebnými výhony, vhodné na popnutí plotů, pergol, starých ovocných stromů a nejrůznějších kůlen (a že jich u nás není málo). Našim na můj vkus trochu nedostatečně zeleným nížinným zahradám dodávají potřebnou vertikálu a plastičnost a s jejich okázalou nádherou v době květu může soupeřit jen málo rostlin, a to ještě kdoví jestli. Nicméně tento efekt beru coby přidanou hodnotu něčeho, co bych snad pěstovala i bez oněch opulentních květenství, i když právě díky nim je pro mě doba květu ramblerů skutečným svátkem.
Roses are so good landscaping plants, but it looks like there don´t exist any values than absolute concerning them. Mostly they used to be overrided or adored. And yes, there is also a line with classic hybrid teas, the traditional part of many our gardens, chapter itself. I felt in love especially with once-flowering, small-leaved rambling roses with pliable canes, good for covering fences, pergolas, old fruit trees and various sheds (and a really plenty of them are here). These roses are able to give enough of verticality and shape to in my opinion a bit less green lowland gardens. Only a few plants can rival them with a flowering opulence, if any. Nevertheless I accept this effect as the added value of something I´d grow without it as well. However, time of their blooming is a real feast for me each year.

Takto se růže může uplatnit ve své nejpřirozenější podobě coby liána a pro mě to především znamená záplavu zeleně po celou vegetační dobu, která však není obtížně na podzim odstranitelná (drobné listy se velmi snadno samy přes zimu vytratí, často se na růži objevují i šípky), hodit se také může k odrazení nevítaných "přesplotních" návštěvníků. Extrémně vzrůstné popínavky z této skupiny mohou být v anglicky mluvících zemích označovány také jako scramblery. Ramblery vyžadují velice omezený řez, pokud vůbec nějaký (většinou jde jen o udržení tvaru), protože kvetou na starém dřevě. Vetšinou dobře snášejí třeba i mšice a ani ostatní patogeny nebývají problémem. Tyto růže se také dobře uplatní jako opory pro jiné popínavé rostliny, třeba později kvetoucí plamének vlašský (Clematis viticella, v kultivarech).
Rambling or climbing rose can show their most natural appearance in this form of liane. For me it means foremost a lush greenery for the whole growing season, which doesn´t bother (small leaves easily vanish themselves during winter, also hips can appear) and can even discourage "overfence" gatecrashers. Extremely vigorous ramblers are called scramblers, too. Rambling roses need only a limited cut, if any (mostly only shaping), because of blooming on old wood. They stand e.g. aphids well and generally don´t have problems with any other pathogens. They make a good support for other climbing plants, e.g. later flowering Italian clematis (Clematis viticella, in varieties).

Tady vyobrazený kultivar je zřejmě Excelsa se sytě tmavě růžovými květy, které začínají rozkvétat v době plného květu cv. Paul´s Himalayan Musk, což bývá první polovina června. Voní sladce zvlášť až plně nakvete a odkvétá. Silné bazální větve cv. Excelsa zůstávají zelené a spolu s lesklými lístky vytváří příjemný vjem, jakobych se procházela mezi zahradami severní Itálie (pravidelní čtenáři si už určitě díky článkům z této oblasti všimli, že mě skutečně okouzlila). Růže se dobře množí i řízky. Co se týče řezu, v tomto případě jsem silné kosterní větve vždy ustřihla v místě u očka, ze kterého jsem si přála, aby vyrašil boční výhon. Tento už byl květonosný, ohebný a tudíž snadno vpravitelný do plotu. Jedinou nevýhodou cv. Excelsa je, že jeho květenství neopadají, ale vyschnou, a tak je lepší je ostříhat, což je poněkud otravné.
The pictured variety is probably Excelsa with rich dark pink blooms, flowering during the whole flush of cv. Paul´s Himalayan Musk. It used to be the first half of June. It is sweetly scented when fully flowering and outblooming. Strong basal canes of cv. Excelsa stay green, creating a nice perception along with glossy leaflets like when I wandered North Italian gardens (regular readers surely noticed my passion for this area). This rose can be sucessfully propagated also by cuttings. Regarding the cut, I cut strong skeletal canes always near buds I wanted laterals growing from. These laterals already borne flowers and were pliable and so could have been implanted into the fence. The only disadvantage of Excelsa is that its inflorescences don´t clean themselves, but dry up and so it´s better to cut them what can seem a bit annoying.