Popínavá mánie, část druhá / A Rambling Mania, Part Two

Tak jen pro inspiraci pár fotek z mého okolí. Jména jsem nezjišťovala, ale kdyby si byl někdo jistý, můžeme je přiřadit.
A few shots from my neighbourhood for inspiration. I haven´t been finding out the names, but if somebody knew they could be added.

Nejsou tady zahrnuty jen jednou kvetoucí kultivary. Třeba taková New Dawn je nejvysazovanější pnoucí růží i v našem městě.
Not only once-flowering ramblers are included. E.g. this New Dawn is the most planted climbing rose in our town as well.

Tahle kráska s nafialovělými, plnými květy navíc i opojně voní.
This beauty with mauve, full blooms is also headily fragrant.

Některé z těchto růží bych označila už i jako polosadové, stačí jim opřít se o plot nebo zídku, aby vytvořily bujnou masu zeleně.
I would classify some of these roses as semi-shrubs, too. They manage with some fence or wall to create a rampant green mass.

Galerie anglických růží: Růžové / English (Austin) Roses Gallery: Pinks

Mary Rose (syn. Ausmary)

Mary Rose je zejména v zahraničí známým a spolehlivým kultivarem a také Austinovým oblíbeným výchozím materiálem pro další šlechtění a podobně jako třeba v případě Heritage i u ní poměrně snadno vznikají pupenové mutace. Květy s poněkud volněji uspořádanými plátky jsou středně velké, ne příliš plné, chladně světle růžové barvy, vykvétají jednotlivě. Odkvétají rychle. Kompaktní keř dosahuje výšky kolem 1 m, podobně jako Eglantyne však neroste tak rychle, ale velmi dobře opakuje kvetení. Osobně mi ale přijde podmanivější Winchester Cathedral a tuto růži už nepěstuji.

Mary Rose is especially abroad well-known and reliable variety and Austin´s favourite parental material for breeding as well and it tends easy to mutations as in case of e.g. Heritage. Blooms with petals of somewhat more loose formation are medium-sized, not very full, cool light pink coloured, blooming separately. They fade away fast. Compact shrub reach height about 1 m, but doesn´t grow too quickly, similarly to Eglantyne, but repeats very well. However I personally think that Winchester Cathedral has more charm and don´t grow this rose anymore.

Sharifa Asma (syn. Ausreef)

Středně velké, šálkovité květy cv. Sharifa Asma mají tu přednost, že voní i tehdy, kdy ostatní růže příliš ne. Ostatně právě pro svou vůni a také dobrou vůli k opakovanému kvetení je tato růže v zahraničí dost oblíbená. Květy však nejsou odolné proti dlouhotrvajícím dešťům, pak se poupata nerozvinou dobře a můžou i uhnívat. Vyrůstají i jednotlivě, ale častěji v květenstvích. Nižší keř roste rychle a zpočátku poměrně vzpřímeně.

Medium-sized, cup-shaped blooms of Sharifa Asma are fragrant also during that time when other roses not. This variety is favourite just for its fragrance and for good repeating, too. However, flowers don´t thrive during a longer rain, buds don´t open properly after that and can rot as well. Blooms appear also separately, but more often in clusters. A lower shrub grows quickly and quite upright at first.

Othello (syn. Auslo)

Nesuďte tuhle růži příliš rychle, její masívní květy totiž potřebují trochu času, aby se skutečně mohly předvést. Jejich základní tvar je výrazně šálkovitý a barva poněkud pronikavě tmavě růžová s červenými tóny uprostřed. Hustě směstnané okvětní plátky získávají při odkvětu fialový nádech, někdy s jakoby "spálenými" okraji. Květy rostou v květenstvích i samostatně, nicméně vykvétají z většiny samostatně, neseny vzpřímeně, stonky však později mohou získat šlahounovitý tvar. Vůně je silná, podobná starým růžím. Kultivar v mém případě vytváří úzký keř, vysoký do 1 m, větve jsou zabarvené do červena, hustěji ostnité a olistění je trochu náchylné k černé skvrnitosti. Tedy nemáme-li moc prostoru, je Othello vhodnou volbou, výborně působí třeba ve společnosti nevěstina závoje. Růže opakuje kvetení.
Don´t judge this rose too quickly, its massive blooms need a bit of growing to show their real beauty. Basic shape is an outstanding cup with somewhat vivid dark pink colouring touched with red in the centre. Densely stipate petals get purple tones when fading, sometimes with crisp edges. Blooms are borne in clusters or even solitary, flowering nevertheless usually separately and held upright. Stems can grow in octopus shape later in the season. Fragrance is strong like old roses. The variety makes a narrow shrub, to 1 m tall in my case. Reddish-coloured canes have quite a lot of prickles and the foliage is a little blackspot susceptible. So, Othello is a good choice for limited spaces. It looks wonderful e. g. with companion of white perennial baby´s breath. Recurrent blooming.

Alespoň jedna popínavá růže do každé zahrady / One Rambling Rose to Each Garden at Least

Tento příspěvek by se klidně mohl taky jmenovat třeba Popínavá mánie, část první. Další podobné totiž určitě budou vzápětí následovat.
This post could be named also for example A Rambling Mania, Part One. The similar ones will be added surely soon after this.

Růže je vynikajícím sadovnickým materiálem, ve vztahu k ní však jakoby neexistovaly jiné hodnoty než absolutní. Většinou bývá okázale přehlížena nebo bezmezně zbožňována. Pravda, ještě je tady obligátní řádek z velkokvětých růží, tradiční součást mnohých našich zahrádek, kapitola sama pro sebe. Pro mě mají neopomenutelné kouzlo především jednou kvetoucí, drobnolisté popínavky typu rambler, růže s ohebnými výhony, vhodné na popnutí plotů, pergol, starých ovocných stromů a nejrůznějších kůlen (a že jich u nás není málo). Našim na můj vkus trochu nedostatečně zeleným nížinným zahradám dodávají potřebnou vertikálu a plastičnost a s jejich okázalou nádherou v době květu může soupeřit jen málo rostlin, a to ještě kdoví jestli. Nicméně tento efekt beru coby přidanou hodnotu něčeho, co bych snad pěstovala i bez oněch opulentních květenství, i když právě díky nim je pro mě doba květu ramblerů skutečným svátkem.
Roses are so good landscaping plants, but it looks like there don´t exist any values than absolute concerning them. Mostly they used to be overrided or adored. And yes, there is also a line with classic hybrid teas, the traditional part of many our gardens, chapter itself. I felt in love especially with once-flowering, small-leaved rambling roses with pliable canes, good for covering fences, pergolas, old fruit trees and various sheds (and a really plenty of them are here). These roses are able to give enough of verticality and shape to in my opinion a bit less green lowland gardens. Only a few plants can rival them with a flowering opulence, if any. Nevertheless I accept this effect as the added value of something I´d grow without it as well. However, time of their blooming is a real feast for me each year.

Takto se růže může uplatnit ve své nejpřirozenější podobě coby liána a pro mě to především znamená záplavu zeleně po celou vegetační dobu, která však není obtížně na podzim odstranitelná (drobné listy se velmi snadno samy přes zimu vytratí, často se na růži objevují i šípky), hodit se také může k odrazení nevítaných "přesplotních" návštěvníků. Extrémně vzrůstné popínavky z této skupiny mohou být v anglicky mluvících zemích označovány také jako scramblery. Ramblery vyžadují velice omezený řez, pokud vůbec nějaký (většinou jde jen o udržení tvaru), protože kvetou na starém dřevě. Vetšinou dobře snášejí třeba i mšice a ani ostatní patogeny nebývají problémem. Tyto růže se také dobře uplatní jako opory pro jiné popínavé rostliny, třeba později kvetoucí plamének vlašský (Clematis viticella, v kultivarech).
Rambling or climbing rose can show their most natural appearance in this form of liane. For me it means foremost a lush greenery for the whole growing season, which doesn´t bother (small leaves easily vanish themselves during winter, also hips can appear) and can even discourage "overfence" gatecrashers. Extremely vigorous ramblers are called scramblers, too. Rambling roses need only a limited cut, if any (mostly only shaping), because of blooming on old wood. They stand e.g. aphids well and generally don´t have problems with any other pathogens. They make a good support for other climbing plants, e.g. later flowering Italian clematis (Clematis viticella, in varieties).

Tady vyobrazený kultivar je zřejmě Excelsa se sytě tmavě růžovými květy, které začínají rozkvétat v době plného květu cv. Paul´s Himalayan Musk, což bývá první polovina června. Voní sladce zvlášť až plně nakvete a odkvétá. Silné bazální větve cv. Excelsa zůstávají zelené a spolu s lesklými lístky vytváří příjemný vjem, jakobych se procházela mezi zahradami severní Itálie (pravidelní čtenáři si už určitě díky článkům z této oblasti všimli, že mě skutečně okouzlila). Růže se dobře množí i řízky. Co se týče řezu, v tomto případě jsem silné kosterní větve vždy ustřihla v místě u očka, ze kterého jsem si přála, aby vyrašil boční výhon. Tento už byl květonosný, ohebný a tudíž snadno vpravitelný do plotu. Jedinou nevýhodou cv. Excelsa je, že jeho květenství neopadají, ale vyschnou, a tak je lepší je ostříhat, což je poněkud otravné.
The pictured variety is probably Excelsa with rich dark pink blooms, flowering during the whole flush of cv. Paul´s Himalayan Musk. It used to be the first half of June. It is sweetly scented when fully flowering and outblooming. Strong basal canes of cv. Excelsa stay green, creating a nice perception along with glossy leaflets like when I wandered North Italian gardens (regular readers surely noticed my passion for this area). This rose can be sucessfully propagated also by cuttings. Regarding the cut, I cut strong skeletal canes always near buds I wanted laterals growing from. These laterals already borne flowers and were pliable and so could have been implanted into the fence. The only disadvantage of Excelsa is that its inflorescences don´t clean themselves, but dry up and so it´s better to cut them what can seem a bit annoying.